30.11.2009, Metro, str. 15   Kultura
   
Legenda světové avantgardy, zpěvačka a skladatelka Diamanda Galás, se v pátek po 11 letech opět představila pražskému publiku.
V rámci festivalu Stimul se tak divadlem Archa znovu rozezněl křik čarodějky.
PRAHA „Během představení se měníte - přestáváte být lidskou bytostí a stáváte se zvířetem. Je to lov,“ říká o svých vystoupeních pěvkyně řeckého původu. A její kořistí se stávají lidské pocity, jako je strach, bolest či zoufalství. Pomocí klavíru a dechberoucí vokální bouře o síle tří a půl oktávy vypráví příběhy o utrpení, smrti, AIDS, genocidě či osamění.
    Její vyvolávání démonů však neděsí, naopak nabízí poznání nejskrytějších zákoutí lidské duše. „Jediné, v co mohu doufat, je to, že tomu, co zpívám, porozumím já sama. Pak bych měla být schopná předat to prostřednictvím zvuku svého hlasu dál,“ říká o svém zpěvu, kterým jako by oživovala postavy z obrazů H.
R. Gigera. V rámci pražského vystoupení Diamanda Galás představila dvacet skladeb, sahajících od šansonu přes blues až po nejextravagantnější podoby operního zpěvu. Potemnělou Archou zazněl například tradicionál ODeath či „maďarská píseň sebevrahů“ Gloomy Sunday. A přestože její vystoupení již nepřipomíná vymítání ďábla, na své schopnosti utkat se s nejhoršími nočními můrami nic neztratila. A před jejím hlasovým uragánem, kterým kdysi „zbořila“ zdi newyorské katedrály Saint John the Divine, stále není úniku. Čarodějka vypráví dál a její hlas neztrácí na síle.