Rok ’68 s osvobozující lehkostí - JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny, 30.10.2008
Originální pohled na rok 1968, ale i na jeho možné spojnice do současnosti předkládají tvůrci, kteří jej nezažili, ba dokonce byli v době pádu totality dětmi nebo adolescenty.
Projekt Exit 89 vznikl v Divadle Archa v rámci česko-německého projektu Zipp a je výtečným příspěvkem do diskuse o „osudových osmičkách“ v našich dějinách. Základ tvůrčího týmu inscenace tvoří literáti Martin Becker a Jaroslav Rudiš, režisér Jiří Havelka a skladatel Michal Nejtek. V tomto spojení vzniklo až nečekaně osobité a hravé dílko. Důvod spočívá jistě i v tom, že ničím nezatížení inscenátoři přistoupili k „závažnému“ tématu s osvobozující lehkostí. Neznamená to ovšem žádnou prvoplánovou nadsázku, ale osvěžující a poetické dada, spojující nespojitelné a využívající paradoxy a kontrasty, které téma nabízí.
Inscenace má rovněž nevšední výtvarnou podobu, která je kombinací promyšleného light designu, videoprojekce i klasické scénografie, jejímž hlavním prostředkem je výtvarný znak. Odehrává se v prostředí, které má atributy reálu (dálnice s benzinovou pumpou na exitu 89, oranžový stojan pro SOS volání, mercedes, autobusy). Zároveň je i jakýmsi sférickým místem, kde z kamenného pomníku promlouvá Alexander Dubček a kde se také zhmotňuje duševní zmatek jeho někdejší řidiče Karla (Ján Sedal), kterému v srpnu 1968 uvízla v hlavě kulka. Exit 89 se ovšem zdaleka netýká jen návratů k roku 1968 u nás i na někdejším Západě, ale přináší i ironickou a aktuální reflexi českoněmeckých vztahů. Toto zadání ještě podtrhuje komická přítomnost simultánního tlumočníka (Jiří Zeman Sönmez), který mele monotónním hlasem a případně i vysvětluje podle potřeby českým nebo německým divákům „jazykové hříčky“ a jiné detaily. Občas se neudrží a je nemístně iniciativní, ostatně v závěru se promění v člena zásahové jednotky a aktéry seřeže obuškem, přičemž se lze dozvědět, jak to bylo s příslovečným květem zastrčeným na štít na Národní třídě v listopadu 89.
Světlo z trabantu Podtitul inscenace zní tragická opereta a tato struktura hry se zpěvy ještě její vyznění hyperbolizuje -například sólová i sborová čísla mají originální pohybové pandány - jako když Figura (Petr Reif) v pozadí předvádí letku ze spartakiádního cvičení vojáků.
Humor inscenace je krásně absurdní a režisér Jiří Havelka vytváří situace a pointy s dovádivou uvolněností. Je to imaginativní divadlo, které nezapře, že jeho tvůrce byl odchován Janem Schmidem a Ypsilonkou, ale také má na věc vlastní pohled. Celá feérie na pomezí reality a snu má několik hrdinů, především dva řidiče kamionu Čecha Sašu (Jiří Hána) a Němce Rudiho (Philip Schenker), kteří se vybavují za jízdy na dálnici. Zatímco jeden předstírá předjíždění, předávají si knihy a řízky. Jídlo jim pokaždé upadne, jednou je však zachyceno řidičem mercedesu - Němcem Christianem (Jakub Žáček), který spěchá s českou snoubenkou Nelou (Zuzana Stavná) na návštěvu její rodiny. Nakonec se všichni včetně Dubčekova řidiče Karla, který se podivně přenesl z nemocnice k Dubčekovu pomníku, sejdou na magické benzince na výjezdu 89 u Humpolce, kde šéfuje bývalá láska Saši i Rudiho potrhlá Jiřina (Marie Ludvíková).
Osudy všech se prazvláštně prolnou a po závěrečném šíleném reji se dění vrátí do přibližného normálu. Slovní hříčky a šílená až excentrická komika výborně sedí všem -řidiči se fiktivně natřásají v kamionech a perou se o Jiřinu, které Marie Ludvíková propůjčila báječnou udivenost střiženou ignorantstvím až k apatii, Karel v Sedalově podání bloumá kolem pomníku a brání imaginární republiku s lidskou tváří, česko-německá dvojice si vehementně vyčítá vlastnosti svých národů až do chvíle, kdy Christian nevěřícně zjistí, že do mercedesu krásně pasuje světlo z trabantu.
Exit 89 není jen ničím nesvázaným pohledem na děje před čtyřiceti lety, jde dál a hledá vše, co přetrvalo a promítlo se v různých podobách až do dneška. Skoro jako by tvůrci došli k závěru, že stále žijeme v absurdní komedii, nebo dokonce čirém dada. A toto zábavné zjištění také dává smysl zvoleným divadelním prostředkům, které umocňují celistvost takové výpovědi.
HODNOCENÍ LN ****
Exit 89
Scénář: Martin Becker, Jiří Havelka, Jaroslav Rudiš Režie: Jiří Havelka Scénografie: Dáda Němeček Kostýmy: Jana Smetanová Light design: Pavla Beranová, Jan Mlčoch Divadlo Archa, premiéra 22. 10. 2008
Projekt Exit 89 vznikl v Divadle Archa v rámci česko-německého projektu Zipp a je výtečným příspěvkem do diskuse o „osudových osmičkách“ v našich dějinách. Základ tvůrčího týmu inscenace tvoří literáti Martin Becker a Jaroslav Rudiš, režisér Jiří Havelka a skladatel Michal Nejtek. V tomto spojení vzniklo až nečekaně osobité a hravé dílko. Důvod spočívá jistě i v tom, že ničím nezatížení inscenátoři přistoupili k „závažnému“ tématu s osvobozující lehkostí. Neznamená to ovšem žádnou prvoplánovou nadsázku, ale osvěžující a poetické dada, spojující nespojitelné a využívající paradoxy a kontrasty, které téma nabízí.
Inscenace má rovněž nevšední výtvarnou podobu, která je kombinací promyšleného light designu, videoprojekce i klasické scénografie, jejímž hlavním prostředkem je výtvarný znak. Odehrává se v prostředí, které má atributy reálu (dálnice s benzinovou pumpou na exitu 89, oranžový stojan pro SOS volání, mercedes, autobusy). Zároveň je i jakýmsi sférickým místem, kde z kamenného pomníku promlouvá Alexander Dubček a kde se také zhmotňuje duševní zmatek jeho někdejší řidiče Karla (Ján Sedal), kterému v srpnu 1968 uvízla v hlavě kulka. Exit 89 se ovšem zdaleka netýká jen návratů k roku 1968 u nás i na někdejším Západě, ale přináší i ironickou a aktuální reflexi českoněmeckých vztahů. Toto zadání ještě podtrhuje komická přítomnost simultánního tlumočníka (Jiří Zeman Sönmez), který mele monotónním hlasem a případně i vysvětluje podle potřeby českým nebo německým divákům „jazykové hříčky“ a jiné detaily. Občas se neudrží a je nemístně iniciativní, ostatně v závěru se promění v člena zásahové jednotky a aktéry seřeže obuškem, přičemž se lze dozvědět, jak to bylo s příslovečným květem zastrčeným na štít na Národní třídě v listopadu 89.
Světlo z trabantu Podtitul inscenace zní tragická opereta a tato struktura hry se zpěvy ještě její vyznění hyperbolizuje -například sólová i sborová čísla mají originální pohybové pandány - jako když Figura (Petr Reif) v pozadí předvádí letku ze spartakiádního cvičení vojáků.
Humor inscenace je krásně absurdní a režisér Jiří Havelka vytváří situace a pointy s dovádivou uvolněností. Je to imaginativní divadlo, které nezapře, že jeho tvůrce byl odchován Janem Schmidem a Ypsilonkou, ale také má na věc vlastní pohled. Celá feérie na pomezí reality a snu má několik hrdinů, především dva řidiče kamionu Čecha Sašu (Jiří Hána) a Němce Rudiho (Philip Schenker), kteří se vybavují za jízdy na dálnici. Zatímco jeden předstírá předjíždění, předávají si knihy a řízky. Jídlo jim pokaždé upadne, jednou je však zachyceno řidičem mercedesu - Němcem Christianem (Jakub Žáček), který spěchá s českou snoubenkou Nelou (Zuzana Stavná) na návštěvu její rodiny. Nakonec se všichni včetně Dubčekova řidiče Karla, který se podivně přenesl z nemocnice k Dubčekovu pomníku, sejdou na magické benzince na výjezdu 89 u Humpolce, kde šéfuje bývalá láska Saši i Rudiho potrhlá Jiřina (Marie Ludvíková).
Osudy všech se prazvláštně prolnou a po závěrečném šíleném reji se dění vrátí do přibližného normálu. Slovní hříčky a šílená až excentrická komika výborně sedí všem -řidiči se fiktivně natřásají v kamionech a perou se o Jiřinu, které Marie Ludvíková propůjčila báječnou udivenost střiženou ignorantstvím až k apatii, Karel v Sedalově podání bloumá kolem pomníku a brání imaginární republiku s lidskou tváří, česko-německá dvojice si vehementně vyčítá vlastnosti svých národů až do chvíle, kdy Christian nevěřícně zjistí, že do mercedesu krásně pasuje světlo z trabantu.
Exit 89 není jen ničím nesvázaným pohledem na děje před čtyřiceti lety, jde dál a hledá vše, co přetrvalo a promítlo se v různých podobách až do dneška. Skoro jako by tvůrci došli k závěru, že stále žijeme v absurdní komedii, nebo dokonce čirém dada. A toto zábavné zjištění také dává smysl zvoleným divadelním prostředkům, které umocňují celistvost takové výpovědi.
HODNOCENÍ LN ****
Exit 89
Scénář: Martin Becker, Jiří Havelka, Jaroslav Rudiš Režie: Jiří Havelka Scénografie: Dáda Němeček Kostýmy: Jana Smetanová Light design: Pavla Beranová, Jan Mlčoch Divadlo Archa, premiéra 22. 10. 2008
