LIFEshow
27.1.2012 20:00 - Prezentace divadelního výzkumu zaměřeného na autenticitu, identitu a manipulaci jak v divadelním představení tak ve veřejném prostoru. Projekt Petry Tejnorové vzniká v Divadle Archa v rámci uměleckých rezidentur Archa.lab. Vstup zdarma!
VSTUP ZDARMA!
Otevřená zkouška – work in progress dvoudílného divadelního projektu, který vzniká formou devised theatre a zkoumá téma „tekuté identity“. Jsme připraveni neustále se rozhodovat o tom, jak se bude večer vyvíjet.
Dnes chci vypadat skvěle. Chci být přesvědčivý. Budu sebevědomý. Budu charismatický v kultu jedinečnosti a odlišnosti. Mezi úspěchem a hyenismem je z pokleslosti přednost.
Tvůrci projektu: Petra Tejnorová, Martina Musilová, Antonín Šilar, Jan Burian, Petr Vančura, Johana Schmidtmajerová, Jaro Viňarský, Lucie Špačková
Na projektu dále spolupracují: Patrik Sedlák, Lukáš Jiřička, Kryštof Hlůžek, Jarda Hrdlička
LIFEshow není inscenací v běžném slova smyslu, ale prezentací první části divadelního výzkumu, který je stále v procesu. Navazující druhá část již bude směřovat k inscenačnímu tvaru a měla by mít premiéru v květnu 2012 na festivalu Divadelní Flora Olomouc. Tematické zaměření projektu velice úzce souvisí s ústředním heslem uměleckých rezidentur Archa.labu: Váš příběh nás zajímá! Zaměřili jsme se na zneužívání autenticity v mediálním prostředí a s tím související principy „hrané“ identity, hrané autenticity. Projekt se z výzkumného a laboratorního hlediska zaměřuje na zkoumání a hledání hranic mezi hercem a performerem, mezi bytím v roli a bytím sám za sebe, na zkoumání hranice mezi skutečností a představením, mezi dokumentem a hraním, pravdou a lží. S tím souvisejí i nové způsobů zapojení publika a strategie zasažení a ovlivnění veřejného života. Tento způsob práce přináší zásadní otázku: zda má divadlo zůstat sociální akcí, či se jedná o formu prožívání a vnímání jednotlivce. V první fázi jsme se zaměřili, kromě pořadů orientovaných na manipulaci obrazu, jenž mění obraz identity, na strategie manažerů během pracovních jednání, zkoumání principů manipulace v reklamě a strategií a taktik, které ovlivňují veřejný prostor a chování lidí. Setkali jsme se s odborníky z oborů reklama, marketing, reality show či náboženství a sekty. Ve druhé fázi jsme udělali zhruba 20 intervencí do veřejného prostoru, při kterých jsme zkoumali možnosti vstupu do života druhých. Zjistili jsme, že „časový zásah“ může vtisknout do druhého stopu, něco, co mu zůstane. A to nejen ve smyslu negativním, ale i pozitivním. Manipulace se tak může stát paradoxně radostným setkáním, vytržením z proudu času.
Spojitým bodem postmoderních teorií a teorií o postmoderně je odmítání jednoho možného vysvětlení, jedné možné pravdy, jednoho možného diskursu. Pro život člověka to může znamenat popření jediné identity, neboť tázání se po identitě přichází ve chvíli, kdy existuje možnost dalších identit. Ve světě nekonečného počtu lákadel a po přetržení mnoha pout tradičních sociálních vzorců se pak vytváří nekonečné množství možných identit, se kterými se jedinec, vržen do tohoto světa, musí vyrovnávat.
Hledání identity je v době tekutosti to, čím jsou lidé posedlí. Hledáme ji každý sám v masovém světě konzumentů. Konzumujeme zboží, které představuje různé ideje, styly, kvality, kterými naplňujeme naši individualitu a formujeme ji. Média, reklama, atd. tyto identity stále „upgraduje“ a mění, takže hledáme identitu neustále.
Petra Tejnorová: Zajímají mě otázky hranice „hry“ – vyjednávání herních pravidel, rozdílné polohy diváka-voyera a diváka-spoluhráče, přesahy divadelních principů do jiných uměleckých disciplín, ale i do života samého. Zároveň se zabývám studiem metod divadelních alternativních skupin, které ve své tvorbě nově definují funkci diváka a diváckou kreativitu, pracují s autenticitou a dokumentem.
Jeroným Klimeš: Manipulace – od latinského slova manus – ruka, naznačuje, že dotyční degradují okolní osoby na předměty, které je možno přesouvat a umisťovat na požadované místo stejně jako neživé objekty.
Neil Postman: Všechny televizní zpravodajské pořady začínají, končí a jsou přerušovány hudbou.[…] Obraz vždy snadno vytěsní slova a prakticky znemožní jakoukoli introspekci. […] Dnes je nejdůležitější všeobecná stručnost – hlavně příliš nezatěžovat ničí pozornost, ale místo toho diváka soustavně stimulovat prostřednictvím pestrosti, novosti, akce a pohybu. Žádné myšlence, postavené na problému nesmíte věnovat pozornost déle než pár sekund.
Pošta pro tebe: Náš pořad tvoří diváci.
Zákaznický kruh:
bind → reach → engage → convert → analyze → re-market → bind → reach → engage → convert → analyze → re-market → bind → reach → engage → convert → analyze → re-market → bind → reach → engage → convert → analyze → re-market
Více informací o rezidencích Archa.lab
FOTO: Jan Hromádko. Více fotografií naleznete na facebooku
Otevřená zkouška – work in progress dvoudílného divadelního projektu, který vzniká formou devised theatre a zkoumá téma „tekuté identity“. Jsme připraveni neustále se rozhodovat o tom, jak se bude večer vyvíjet.
Dnes chci vypadat skvěle. Chci být přesvědčivý. Budu sebevědomý. Budu charismatický v kultu jedinečnosti a odlišnosti. Mezi úspěchem a hyenismem je z pokleslosti přednost.
Tvůrci projektu: Petra Tejnorová, Martina Musilová, Antonín Šilar, Jan Burian, Petr Vančura, Johana Schmidtmajerová, Jaro Viňarský, Lucie Špačková
Na projektu dále spolupracují: Patrik Sedlák, Lukáš Jiřička, Kryštof Hlůžek, Jarda Hrdlička
LIFEshow není inscenací v běžném slova smyslu, ale prezentací první části divadelního výzkumu, který je stále v procesu. Navazující druhá část již bude směřovat k inscenačnímu tvaru a měla by mít premiéru v květnu 2012 na festivalu Divadelní Flora Olomouc. Tematické zaměření projektu velice úzce souvisí s ústředním heslem uměleckých rezidentur Archa.labu: Váš příběh nás zajímá! Zaměřili jsme se na zneužívání autenticity v mediálním prostředí a s tím související principy „hrané“ identity, hrané autenticity. Projekt se z výzkumného a laboratorního hlediska zaměřuje na zkoumání a hledání hranic mezi hercem a performerem, mezi bytím v roli a bytím sám za sebe, na zkoumání hranice mezi skutečností a představením, mezi dokumentem a hraním, pravdou a lží. S tím souvisejí i nové způsobů zapojení publika a strategie zasažení a ovlivnění veřejného života. Tento způsob práce přináší zásadní otázku: zda má divadlo zůstat sociální akcí, či se jedná o formu prožívání a vnímání jednotlivce. V první fázi jsme se zaměřili, kromě pořadů orientovaných na manipulaci obrazu, jenž mění obraz identity, na strategie manažerů během pracovních jednání, zkoumání principů manipulace v reklamě a strategií a taktik, které ovlivňují veřejný prostor a chování lidí. Setkali jsme se s odborníky z oborů reklama, marketing, reality show či náboženství a sekty. Ve druhé fázi jsme udělali zhruba 20 intervencí do veřejného prostoru, při kterých jsme zkoumali možnosti vstupu do života druhých. Zjistili jsme, že „časový zásah“ může vtisknout do druhého stopu, něco, co mu zůstane. A to nejen ve smyslu negativním, ale i pozitivním. Manipulace se tak může stát paradoxně radostným setkáním, vytržením z proudu času.
Spojitým bodem postmoderních teorií a teorií o postmoderně je odmítání jednoho možného vysvětlení, jedné možné pravdy, jednoho možného diskursu. Pro život člověka to může znamenat popření jediné identity, neboť tázání se po identitě přichází ve chvíli, kdy existuje možnost dalších identit. Ve světě nekonečného počtu lákadel a po přetržení mnoha pout tradičních sociálních vzorců se pak vytváří nekonečné množství možných identit, se kterými se jedinec, vržen do tohoto světa, musí vyrovnávat.
Hledání identity je v době tekutosti to, čím jsou lidé posedlí. Hledáme ji každý sám v masovém světě konzumentů. Konzumujeme zboží, které představuje různé ideje, styly, kvality, kterými naplňujeme naši individualitu a formujeme ji. Média, reklama, atd. tyto identity stále „upgraduje“ a mění, takže hledáme identitu neustále.
Petra Tejnorová: Zajímají mě otázky hranice „hry“ – vyjednávání herních pravidel, rozdílné polohy diváka-voyera a diváka-spoluhráče, přesahy divadelních principů do jiných uměleckých disciplín, ale i do života samého. Zároveň se zabývám studiem metod divadelních alternativních skupin, které ve své tvorbě nově definují funkci diváka a diváckou kreativitu, pracují s autenticitou a dokumentem.
Jeroným Klimeš: Manipulace – od latinského slova manus – ruka, naznačuje, že dotyční degradují okolní osoby na předměty, které je možno přesouvat a umisťovat na požadované místo stejně jako neživé objekty.
Neil Postman: Všechny televizní zpravodajské pořady začínají, končí a jsou přerušovány hudbou.[…] Obraz vždy snadno vytěsní slova a prakticky znemožní jakoukoli introspekci. […] Dnes je nejdůležitější všeobecná stručnost – hlavně příliš nezatěžovat ničí pozornost, ale místo toho diváka soustavně stimulovat prostřednictvím pestrosti, novosti, akce a pohybu. Žádné myšlence, postavené na problému nesmíte věnovat pozornost déle než pár sekund.
Pošta pro tebe: Náš pořad tvoří diváci.
Zákaznický kruh:
bind → reach → engage → convert → analyze → re-market → bind → reach → engage → convert → analyze → re-market → bind → reach → engage → convert → analyze → re-market → bind → reach → engage → convert → analyze → re-market
Více informací o rezidencích Archa.lab
FOTO: Jan Hromádko. Více fotografií naleznete na facebooku
