Jana Svobodová: Archa.lab a Divadlo Archa
Divadlo Archa vzniklo v polovině devadesátých let jako produkční dům. Bylo prvním profesionálním divadlem, které opustilo repertoárový způsob provozu a začalo uvádět divadelní představení projektovým způsobem. Archa se snažila po padesáti letech mezinárodní izolace umožnit českému divadlu konfrontaci se světovou divadelní tvorbou. Díky Arše měli čeští diváci možnost se poprvé setkat s tvorbou takových tvůrců jako jsou divadelní režiséři Robert Wilson, Anne Bogart, choreografové Wim Vandekeybus, Anne Theresa de Keersmaeker, hudební experimentátorky Meredith Monk, Diamanda Galas, hudební skladatel Philip Glass či jihoafrický režisér a výtvarník William Kentridge.
Vedle toho, že Archa hostila tyto umělce vytvářela vlastní divadelní projekty. K jednomu z prvních í takových projektů pozvala zakladatele divadla Bread and Puppet, amerického výtvarníka a legendu loutkového divadla Petera Schumanna. Kromě velkého množství kartónu a barev měl Schumann jediný požadavek - minimálně 20 herců, kteří rozumí anglicky a budou ochotni pracovat na jakékoliv úrovni divadelního projevu - tancovat, mluvit, hrát s loutkou nebo maskou, hrát na hudební nástroj, zpívat a to nejdůležitější - nebudou vyžadovat pro svou práci předem napsaný scénář.
Psal se rok 1994. V podmínkách českého divadla jsme dostali doslova neřešitelný úkol. Věděli jsme, že žádného profesionálního herce nezískáme hned ze dvou důvodů: za prvé, je zaměstnán v repertoárovém divadle, za druhé nebude ochoten se podřídit Schumannovým nárokům. Jedinou záchranou může být umělecká škola. Po dohodě s ředitelkou nově založené konzervatoře Duncan Centre Evou Blažíčkovou jsme získali na dobu jednoho měsíce celý ročník budoucích tanečníků. Vedle nich pak projekt vytvořili studenti a absolventi katedry loutkového divadla a hudebníci.
Po skončení projektu se účastníci nabiti novou zkušeností vrátili do školy či do svých divadelních či hudebních skupin. A tak se to opakovalo vždy při každém dalším projektu, ať už to byla Opera La Serra Michala Vícha a Jaroslava Duška, Sladký Theresienstadt Arnošta Goldflama a amerického režiséra Damiena Graye, nebo tři verze představení Grimm Grimm japonského choreografa a tanečníka Mina Tanaky.
Že tento způsob práce má své limity jsme si uvědomili při vzniku představení Marné tázání nebes v režii J.A.Pitínského, které konfrontovalo evropskou hudbu čerpající z baroka s tradiční čínskou operou se všemi jejími stylizacemi. Příprava představení trvala skoro rok a vyžadovala pravidelné pohybové a hlasové tréninky pod vedením čínské zpěvačky Feng-jun Song.
Naším cílem nikdy nebylo v Arše založit stálý soubor, ale bylo nám jasné, že pokud chceme naši práci skutečně zúročit musíme vytvořit podmínky pro kontinuální práci.
Po povodni v roce 2002, která na více než rok razantním způsobem přerušila rozběhnutou činnost Divadla Archa, bylo jasné, že nová podoba dramaturgie Archy musí obsahovat prvek kontinuální tvorby. Vytváříme program Archa.lab. Odkaz na laboratoř v názvu tohoto programu je vyjádřením orientace na praktickou divadelní činnost, jejímž předmětem je hledání, výzkum a experiment.
Dramaturgii tohoto programu je nejbližší termín „neinterpretativní divadlo“. Znamená to, že se Archa.lab zabývá takovou formou jevištního vyjádření, která nevychází z interpretace předem daného textu
Archa.lab chápe divadlo jako syntetickou formu, která nečiní rozdíl mezi jednotlivými jevištními žánry. Prostor, hudba, světlo, zvuk, text a herecká akce mají pro konečné sdělení stejný význam.
Archa.lab je volným sdružením umělců soustředěných kolem Divadla Archa. Jeho struktura by se dala přirovnat k buňce, jejíž buněčná stěna je prostupná na obě strany a přesto drží tvar. Členství v Archa.lab je založeno na principu získáš pouze tolik, kolik sám vložíš. Členové Archa.lab mají možnost se účastnit pravidelného tréninku, který je zaměřen na fyzickou přípravu, hlasová cvičení či improvizaci. Pro členství jsme zvolili princip takzvaných rezidencí. To znamená, že výhody, práva a povinnosti členů Archa.lab jsou časově omezené. Obvykle se dohodneme s umělci na době dvou let a potom, na základě výsledků práce, se může členství prodloužit na další období.
Pro první sezónu jsme téma internetové komunikace a oslovili čerstvé absolventy režie na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku, kteří již na škole vytvořili režijní tandem SKUTR. Přirozeným způsobem tak vznikly dva týmy, které pracovaly na inscenacích Chat – nebezpečně snadné známosti a Nickname.
Já jsem v se Chatu pokusila propojit akademicky vzdělané herce s performery, kteří přišli z ulice a donesli své zkušenosti z oblasti hip-hopu. SKUTři svůj tým vytvořili se svých vrstevníků, absolventů HAMU a DAMU. Vznikl tak základ navzájem se inspirujícího společenství umělců různých zkušeností a dovedností.
V současné době jsou rezidenčními umělci Archa.lab tanečnice Adéla Laštovková-Stodolová, herci Dorka Bouzková, Josef Rosen a Rostislav Novák, hip- hopoví hudebníci a performeři Jaroslav Vanický (Cossiga) a Aleš Jindra (Dowis) a čínská zpěvačka, performerka Jing Lu a hudebník a zvukový designer Petr Kaláb.
Jedním z cílů Archa.lab je také přivést do divadla nové obecenstvo, diváky, kteří obvykle do divadla nechodí. Obě představení byla v tomto směru úspěšná. Získala i mezinárodní uznání. Chat se hrál v v Japonsku, ve Velké Británii a v Rakousku. Nickname byl uveden na festivalech BELEF v Bělehradě a Sirenos ve Vilniusu.
Další sezóna byla ve znamení Hanse Christiana Andersena. Osud a dílo tohoto slavného pohádkáře jsme si vzali jako inspiraci k tématickým okruhům (vzpoura proti vlastnímu osudu, dítě v dospělém těle a další), které jsme pak různým způsobem zpracovali. Skutři například využili těhotenství Adély Stodolové –Laštovkové k jednorázovému projektu Duší dítě, kde na scéně vystupovaly dvě mladé ženy. Jedna, která prožíval první rok mateřství a druhá, která právě tuto změnu v životě v nejbližší době očekávala. Na podzim mělo premiéru další představení Skutrů pod názvem Understand, kde čtyři performeři na sebe vzali jednu z obsesí, kterými Andersen trpěl a vytvořili k nim aktuální velmi osobní paralelu. Já jsem se svým týmem (jehož základ tvořili tvůrci představení Chat) mezitím pracovala na dlouhodobém projektu v uprchlických táborech, který vyústil ve velké site-specific představení V 11:20 tě opuštím! v uprchlickém táboře v Bělé pod Bezdězem.
Posledním projektem Andersenovského roku bylo představení SenAnderSen, ve kterém jsou současné příběhy umělců ulice konfrontovány s životním osudem Hanse Christiana Andersena, jehož cesta ke slávě byla lemována neúspěchy a posměchem. V představení vystupují sprejeři, rapeři a beatboxeři vedle vážného hudebního skladatele a čínské dívky, která odešla z Číny aby svůj talent našla v Čechách.
Pro příští rok, jsme stanovili téma obecnější. Je dáno třemi slovy: tradice – konvence – pud. Vztah mezi těmito pojmy je základem veškerého umění. Položili jsme si otázku, kdy tradice inspiruje a kdy je jen svazujícím omezením? Kdy konvence je dohodou, která umožňuje umělecké sdělení a kdy se stává prázdným gestem? Kdy je pud hnacím motorem umělecké tvorby a kdy nezvladatelnou zničující silou? Jako první na toto zadání odpověděli Skutři spolu s Rosťou Novákem. Rosťa patří k osmé generaci loutkářů, herců a komediantů, která se odvíjí od legendárního Matěje Kopeckého. Představení pod zlehčujícím názvem Osm – polib prdel kosům, bude osobní výpovědí umělce, který se musí vyrovnat s tak bohatým rodinným dědictvím.
V druhé polovině roku se s představením Divnej soused, vrátíme k tématice imigrantů a většinové společnosti. Ve velkém představení v otevřeném městském prostoru bude tento projekt zkoumat konfrontaci různých tradic a zvyků z pohledu člověka, který je vytržen ze svého kulturního prostředí a musí se vyrovnat našimi tradicemi, které byly navíc umocněny padesátiletou kulturní izolací komunistického režimu.
Paralelně s tréninky, dílnami a prací na inscenacích je součástí Archa.lab i teoretická reflexe.
V letošním roce navázal Archa.lab spolupráci s centrem divadelního výzkumu při katedře alternativního a loutkového divadla pod vedením profesora Milana Klímy.
Komplexní přístup je důležitý pro další rozvoj divadelní tvorby. Přípona lab v názvu našeho projektu neodkazuje pouze na divadelní laboratoř. Chápeme divadlo jako místo, kde se jako v nějaké sociální laboratoři bezprostředně zkoumá stav a vývoj celé společnosti.
Jana Svobodová
umělecká vedoucí Archa.lab
Vedle toho, že Archa hostila tyto umělce vytvářela vlastní divadelní projekty. K jednomu z prvních í takových projektů pozvala zakladatele divadla Bread and Puppet, amerického výtvarníka a legendu loutkového divadla Petera Schumanna. Kromě velkého množství kartónu a barev měl Schumann jediný požadavek - minimálně 20 herců, kteří rozumí anglicky a budou ochotni pracovat na jakékoliv úrovni divadelního projevu - tancovat, mluvit, hrát s loutkou nebo maskou, hrát na hudební nástroj, zpívat a to nejdůležitější - nebudou vyžadovat pro svou práci předem napsaný scénář.
Psal se rok 1994. V podmínkách českého divadla jsme dostali doslova neřešitelný úkol. Věděli jsme, že žádného profesionálního herce nezískáme hned ze dvou důvodů: za prvé, je zaměstnán v repertoárovém divadle, za druhé nebude ochoten se podřídit Schumannovým nárokům. Jedinou záchranou může být umělecká škola. Po dohodě s ředitelkou nově založené konzervatoře Duncan Centre Evou Blažíčkovou jsme získali na dobu jednoho měsíce celý ročník budoucích tanečníků. Vedle nich pak projekt vytvořili studenti a absolventi katedry loutkového divadla a hudebníci.
Po skončení projektu se účastníci nabiti novou zkušeností vrátili do školy či do svých divadelních či hudebních skupin. A tak se to opakovalo vždy při každém dalším projektu, ať už to byla Opera La Serra Michala Vícha a Jaroslava Duška, Sladký Theresienstadt Arnošta Goldflama a amerického režiséra Damiena Graye, nebo tři verze představení Grimm Grimm japonského choreografa a tanečníka Mina Tanaky.
Že tento způsob práce má své limity jsme si uvědomili při vzniku představení Marné tázání nebes v režii J.A.Pitínského, které konfrontovalo evropskou hudbu čerpající z baroka s tradiční čínskou operou se všemi jejími stylizacemi. Příprava představení trvala skoro rok a vyžadovala pravidelné pohybové a hlasové tréninky pod vedením čínské zpěvačky Feng-jun Song.
Naším cílem nikdy nebylo v Arše založit stálý soubor, ale bylo nám jasné, že pokud chceme naši práci skutečně zúročit musíme vytvořit podmínky pro kontinuální práci.
Po povodni v roce 2002, která na více než rok razantním způsobem přerušila rozběhnutou činnost Divadla Archa, bylo jasné, že nová podoba dramaturgie Archy musí obsahovat prvek kontinuální tvorby. Vytváříme program Archa.lab. Odkaz na laboratoř v názvu tohoto programu je vyjádřením orientace na praktickou divadelní činnost, jejímž předmětem je hledání, výzkum a experiment.
Dramaturgii tohoto programu je nejbližší termín „neinterpretativní divadlo“. Znamená to, že se Archa.lab zabývá takovou formou jevištního vyjádření, která nevychází z interpretace předem daného textu
Archa.lab chápe divadlo jako syntetickou formu, která nečiní rozdíl mezi jednotlivými jevištními žánry. Prostor, hudba, světlo, zvuk, text a herecká akce mají pro konečné sdělení stejný význam.
Archa.lab je volným sdružením umělců soustředěných kolem Divadla Archa. Jeho struktura by se dala přirovnat k buňce, jejíž buněčná stěna je prostupná na obě strany a přesto drží tvar. Členství v Archa.lab je založeno na principu získáš pouze tolik, kolik sám vložíš. Členové Archa.lab mají možnost se účastnit pravidelného tréninku, který je zaměřen na fyzickou přípravu, hlasová cvičení či improvizaci. Pro členství jsme zvolili princip takzvaných rezidencí. To znamená, že výhody, práva a povinnosti členů Archa.lab jsou časově omezené. Obvykle se dohodneme s umělci na době dvou let a potom, na základě výsledků práce, se může členství prodloužit na další období.
Pro první sezónu jsme téma internetové komunikace a oslovili čerstvé absolventy režie na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku, kteří již na škole vytvořili režijní tandem SKUTR. Přirozeným způsobem tak vznikly dva týmy, které pracovaly na inscenacích Chat – nebezpečně snadné známosti a Nickname.
Já jsem v se Chatu pokusila propojit akademicky vzdělané herce s performery, kteří přišli z ulice a donesli své zkušenosti z oblasti hip-hopu. SKUTři svůj tým vytvořili se svých vrstevníků, absolventů HAMU a DAMU. Vznikl tak základ navzájem se inspirujícího společenství umělců různých zkušeností a dovedností.
V současné době jsou rezidenčními umělci Archa.lab tanečnice Adéla Laštovková-Stodolová, herci Dorka Bouzková, Josef Rosen a Rostislav Novák, hip- hopoví hudebníci a performeři Jaroslav Vanický (Cossiga) a Aleš Jindra (Dowis) a čínská zpěvačka, performerka Jing Lu a hudebník a zvukový designer Petr Kaláb.
Jedním z cílů Archa.lab je také přivést do divadla nové obecenstvo, diváky, kteří obvykle do divadla nechodí. Obě představení byla v tomto směru úspěšná. Získala i mezinárodní uznání. Chat se hrál v v Japonsku, ve Velké Británii a v Rakousku. Nickname byl uveden na festivalech BELEF v Bělehradě a Sirenos ve Vilniusu.
Další sezóna byla ve znamení Hanse Christiana Andersena. Osud a dílo tohoto slavného pohádkáře jsme si vzali jako inspiraci k tématickým okruhům (vzpoura proti vlastnímu osudu, dítě v dospělém těle a další), které jsme pak různým způsobem zpracovali. Skutři například využili těhotenství Adély Stodolové –Laštovkové k jednorázovému projektu Duší dítě, kde na scéně vystupovaly dvě mladé ženy. Jedna, která prožíval první rok mateřství a druhá, která právě tuto změnu v životě v nejbližší době očekávala. Na podzim mělo premiéru další představení Skutrů pod názvem Understand, kde čtyři performeři na sebe vzali jednu z obsesí, kterými Andersen trpěl a vytvořili k nim aktuální velmi osobní paralelu. Já jsem se svým týmem (jehož základ tvořili tvůrci představení Chat) mezitím pracovala na dlouhodobém projektu v uprchlických táborech, který vyústil ve velké site-specific představení V 11:20 tě opuštím! v uprchlickém táboře v Bělé pod Bezdězem.
Posledním projektem Andersenovského roku bylo představení SenAnderSen, ve kterém jsou současné příběhy umělců ulice konfrontovány s životním osudem Hanse Christiana Andersena, jehož cesta ke slávě byla lemována neúspěchy a posměchem. V představení vystupují sprejeři, rapeři a beatboxeři vedle vážného hudebního skladatele a čínské dívky, která odešla z Číny aby svůj talent našla v Čechách.
Pro příští rok, jsme stanovili téma obecnější. Je dáno třemi slovy: tradice – konvence – pud. Vztah mezi těmito pojmy je základem veškerého umění. Položili jsme si otázku, kdy tradice inspiruje a kdy je jen svazujícím omezením? Kdy konvence je dohodou, která umožňuje umělecké sdělení a kdy se stává prázdným gestem? Kdy je pud hnacím motorem umělecké tvorby a kdy nezvladatelnou zničující silou? Jako první na toto zadání odpověděli Skutři spolu s Rosťou Novákem. Rosťa patří k osmé generaci loutkářů, herců a komediantů, která se odvíjí od legendárního Matěje Kopeckého. Představení pod zlehčujícím názvem Osm – polib prdel kosům, bude osobní výpovědí umělce, který se musí vyrovnat s tak bohatým rodinným dědictvím.
V druhé polovině roku se s představením Divnej soused, vrátíme k tématice imigrantů a většinové společnosti. Ve velkém představení v otevřeném městském prostoru bude tento projekt zkoumat konfrontaci různých tradic a zvyků z pohledu člověka, který je vytržen ze svého kulturního prostředí a musí se vyrovnat našimi tradicemi, které byly navíc umocněny padesátiletou kulturní izolací komunistického režimu.
Paralelně s tréninky, dílnami a prací na inscenacích je součástí Archa.lab i teoretická reflexe.
V letošním roce navázal Archa.lab spolupráci s centrem divadelního výzkumu při katedře alternativního a loutkového divadla pod vedením profesora Milana Klímy.
Komplexní přístup je důležitý pro další rozvoj divadelní tvorby. Přípona lab v názvu našeho projektu neodkazuje pouze na divadelní laboratoř. Chápeme divadlo jako místo, kde se jako v nějaké sociální laboratoři bezprostředně zkoumá stav a vývoj celé společnosti.
Jana Svobodová
umělecká vedoucí Archa.lab
