english

Narážet na vlastní handicapy

Rozhovor s autorkami inscenace Simulante Bande – choreografkami Terezou Ondrovou a Veronikou Kotlíkovou.

Co bylo prvotním impulsem ke vzniku projektu Krok jinam? Proč jste se rozhodly pracovat s handicapovanými tanečnicemi?

KOTLÍKOVÁ: Před několika lety jsem se setkala s holkou na vozíku. Chtěla společně cvičit, posilovat a protahovat svaly, které neustálým sezením trpí. Zaujal mě její způsob pohybu na podlaze a hlavně skryté rezervy, které v tomto ohledu měla. Líbila se mi jiná estetika a odlišný pohled na „krásu“ pohybu. Běžný pohyb je už občas trochu předvídatelná nuda. Začalo mě lákat vytvořit společně něco víc. Nakonec ze spolupráce sešlo, zbyla jen chuť to zkusit. Vrátily znova po letech jsme se s Terezou k tomu nápadu.
ONDROVÁ: Prvotní impuls vyšel od divadla Archa, které nám nabídlo, abychom pokračovali  v rezidenci a navázali tak na předešlé představení „Emigrantes“, zabývající se problematikou uprchlictví. V tomto představení vystupovalo vedle dospělých tanečníků také pět dětí. A stejně tak už delší dobu přemýšlíme o zapojení lidí různých věkových kategorií tanečníků i netanečníků. Nakonec jsme se rozhodli pro fyzicky handicapované. Je to pro nás velká výzva.
 
Které z inscenací či projektů s handicapovanými Vás inspirovaly?
KOTLÍKOVÁ: Asi žádné. Inspiraci hledáme jinde.
ONDROVÁ: Bohužel jsem moc představení s handicapovanými neviděla, naposledy asi před deseti lety Candoco.
 
Jakým způsobem jste musely proměnit svůj dosavadní přístup nejen k tanečníkům, ale úvahám o pohybu či tělu jako takovému?
ONDROVÁ: K tomuto projektu jsme od začátku přistupovali trochu jinak než obvykle. Stanovili jsme si několik fází tvůrčího procesu. V první fázi jsme se snažili detailně prozkoumat a seznámit se s jednotlivými handicapy, abychom věděli, co si můžeme dovolit, kde jsou limity tanečnic a naopak, kde jim můžeme pomoci tělo lépe protáhnout nebo posílit. Potom jsme hledali možnosti jejich fyzického projevu, který jsme pak následně použili jako zdroj inspirace pro další zpracování a posunutí pohybu. To nám odhalilo pohyb, který by nás dříve nenapadl. Ale samozřejmě asi nejdůležitější bylo získání si vzájemné důvěry, od začátku jsme se snažili být všichni k sobě co nejotevřenější, nejupřímnější.
KOTLÍKOVÁ: Nemám pocit, že jsme musely něco měnit. Baví nás pracovat s „netanečníky“ a nechat se jimi inspirovat. Je to občerstvující ve všech směrech. Čistě technicky těla holek fungují trochu jinak. Máme ale všichni celkem bohaté zkušenosti s pohybem, nenarazili jsme na nepřekonatelné problémy. 
 
Narazily jste při práci na své vlastní handicapy?
ONDROVÁ: Od začátku procesu jsme se snažili ke každému interpretovi přistupovat stejně, všem jsme kladli stejné otázky, na jejichž základě se nám odkryly handicapy nás všech.
 
Existují ještě nějaké mýty či tabu kolem handicapovaných, které je potřeba rozbít či pozměnit?
KOTLÍKOVÁ: Narazili jsme na citlivá témata partnerství a sexuality, složitých mezilidských vztahů obecně. Například když se snažíme dopátrat toho, kdo je vlastně v roli oběti, kdo pomáhá nebo ubližuje, kdo miluje, kdo koho a jak potřebuje, jednoznačná odpověď neexistuje.
ONDROVÁ: Myslím si, že všeobecně o handicapovaných většinová společnost ví stále ještě málo. Je to určitě dáno tím, že s nimi nepřicházíme tak často do styku, nevíme jak k nim přistupovat, jak jim pomáhat, když potřebují, jak se na ně dívat nebo jak se s nimi bavit. Je stále hodně otázek, na které neznáme odpovědi. Snad se nám podaří zbořit alespoň pár bariér. 
 
Rozhovor vedl Lukáš Jiřička

Divadlo Archa

Na Poříčí 26, 110 00, Praha 1
telefon: +420 221 716 111
e-mail: archa@divadloarcha.cz

Pokladna

telefon: +420 221 716 333
pokladna@divadloarcha.cz

Otevírací doba

pondělí - pátek | 10 - 18
a vždy 2 hodiny před začátkem představení

Letní provoz pokladny:

1.7. - 24.8. — Po-Pá: 10 - 16

výjimky:
22.7. — 10 - 21 hod
7. - 9.8. — 10 - 19 hod
Divadlo Archa je podporováno grantem Hlavního města Prahy ve výši 20.000.000 Kč

Divadlo Archa je podporováno grantem Hlavního města Prahy ve výši 20.000.000 Kč